Úvod do problematiky oblasti, něco málo z historie

V historicky prvním díle našeho vydání bychom Vás rádi zasvětili do námi vybraného problému. Budeme se zde zabývat Východočínským mořem z geografického pohledu, jak velkou roli hraje v geopolitice zúčastněných států a které důvody jsou příčinou sporu v posledních letech. V tomto vydání si upřesníme historické souvislosti předcházející dnešním sporům, zapříčiněné touhou aktérů kontrolovat nerostné bohatství.

Východočínské moře je polozavřené moře, jehož hranici tvoří na severu Žluté moře, pobřeží Jižní Koreje a Korejský průliv, dále pak na východě je to ostrov Kjúšú a japonské souostroví Rjúkjú, které odděluje Jihočínské moře od Filipínského. Na jihu hranice pokračují ostrovy Rjúkjú, ostrovem Tchaj-wan a průlivem Tchajwanským. Západní hranici pak tvoří pobřeží Čínské lidové republiky. Zabírá plochu více než 775 tisíc čtverečných kilometrů (zařadíme li však do něj i Žluté moře, jenž s Východočínským volně splývá, dostaneme se k číslu přesahující milión čtverečních kilometrů). Podstatná část dna je velice mělká, více než tři čtvrtiny se nachází v hloubce méně než 200 metrů. Rovněž členitost jeho pobřeží má blízko k jednotvárnosti. Při bližším pohledu do mapy objevíme řadu titěrných ostrůvků, ovšem i ústí řeky Jang-c'-ťiang v blízkosti přístavu Šanghaj.

Moře hrálo již od úsvitu lidských dějin klíčovou úlohu, jelikož oddělovalo dvě kultury – japonskou a čínskou, a čím více se blížíme do dnešní doby, tím napjatější vztahy panují mezi těmito dvěma národy o to, kdo je bude kontrolovat. Kořeny všech dnešních problémů sahají až do konce 19. století, kdy proběhla tzv. První čínsko-japonská válka. Hlavním důvodem sporu sice byla kontrola nad Korejským poloostrovem, jenže prohraná válka stála Čínu ostrov Tchaj-wan a ztrátu pozice první velmoci ve východní Asii. V roce 1895 také poprvé Japonsko vzneslo nárok na ostrovy Senkaku, malé, avšak kvůli své poloze strategicky významné, jež jsou nyní součástí prefektury Okinawa.

Po 2. světové válce se situace změnila. Země vycházejícího slunce musela plnit podmínky dané vítěznými Spojenými státy. Okinawu přeměnili ve vojenskou základnu a pod svá křídla si vzali i Tchaj-wan, který uchránili před obsazením Čínskou lidovou republikou. Opravdové problémy vypukly po roce 1972, tedy s momentem, kdy USA skončila platnost kontroly a nechala oblast “napospas“.

Nároky nejen na Senkaku, ale i řadu dalších přidružených ostrůvků či zdánlivě bezvýznamných skal, si tak dělá z historických důvodů Čína (vlastník do roku 1895), Japonsko (do konce 2. světové války) a nově i Čínská republika, která se škorpí pochopitelně zejména s kolegou z kontinentu. Ono by nešlo ani tak o pár čtverečných kilometrů získané ve prospěch jednoho států, jako spíše o to, co se ukrývá pod mořským dnem v jeho blízkosti.

Ano, je to opět to slavné duo ropa-zemní plyn, přičemž druhého jmenovaného je zde opravdu požehnaně a možnost jej těžit by rády obě země, spotřebovávající nejvíce energie v regionu. Situaci navíc ještě více komplikuje tzv. Výhradní ekonomická zóna, která vešla po celém světě v platnost v roce 1982 a neplechu dělá nejen v námi probírané oblasti. O zóně, nalezištích ropy a zemního plynu, ostrovech Senkaku a dalších sporných územích Vás budeme pravidelně informovat každé dva týdny.

Zdroje:

1. Get Off My Island! Conflicting Claims in the East China Sea. pacificpoliticalscience.wordpress.com [Online] [Citace: 17.10.2012.] 
https://pacificpoliticalscience.wordpress.com/tag/east-china-sea/

2. EAST CHINA SEA. eia.gov [Online] [Citace: 17.10.2012.] 
https://www.eia.gov/countries/regions-topics.cfm?fips=ECS2

3. East China Sea. britannica.com [Online] [Citace: 17.10.2012.]
https://www.britannica.com/EBchecked/topic/176576/East-China-Sea