Výlučná ekonomická zóna, naleziště surovin

V prvním díle před dvěma týdny jsme si lehce nastínili historii a problematiku Východočínského moře. Dnes se podíváme hlouběji na jeden z hlavních nešvarů, vedený zejména mezi Čínskou lidovou republikou a Japonskem. Řeč bude zejména o nerostných surovinách.

Na úvod vydání si povíme něco o Výlučné ekonomické zóně (anglicky Exclusive economic zone). Její koncept byl schválen na v pořadí třetí konferenci Organizace spojených národů o mořském právu v roce 1982. Stanovila, že daný přímořský stát přebírá právo provádět těžbu nalezených surovin a vědecky zkoumat všude tam, kam zasahuje kontinentální šelf. Pokud však je přilehlá oblast příliš krátká, vzdálenost se prodlužuje maximálně do vzdálenosti 200 námořních mil od břehu, tedy 370 kilometrů.

Již od počátku muselo být jasné, že nově stanovené nařízení nemůže všude projít bez problému. Za typický příklad slouží právě hranice čínsko-japonská a jako naschvál, v problematické oblasti se nacházejí nezanedbatelná naleziště ropy a zemního plynu, které by nejsilnější asijské ekonomiky pochopitelně rády získaly pro sebe.

Zdroj: https://en.wikipedia.org

Čína, aby ještě posílila své postavení ve světě a Japonsko kvůli tomu vůbec nejprostšímu důvodu – na jeho ostrovech nalezneme jen minimum energetických zdrojů a rádo by snížilo závislost na dovozu. A abychom si upřesnili, o jakých číslech mluvíme: Komunistická země uvádí, že se pod dnem nachází 17,5 bilionu (!) kubických stop zemního plynu a zhruba 20 miliónů barelů ropy. Ropné “pole“, dá-li se to takhle vůbec nazvat, leží asi 500 km jihovýchodně od veledůležitého přístavu Šanghaj. Číňané jej pojmenovávají Xihu, zatímco Japonsko, vzhledem k blízkosti, jednoduše Okinawa.

Která země je tedy v právu? Na zdánlivě jednoduchou otázku se odpověď hledá velice těžko a nenabízí ji ani konvence OSN o mořském dně. Podle ní se tedy hranice VEZ může posunout do 200 námořních mil, ovšem šířka Východočínského moře je pouhých 360 mil, tudíž pár desítek jaksi chybí. Japonci na to jdou, na rozdíl od kolegy, demokratičtěji (jak překvapivě) a hranici chtějí vést v polovině šíře moře. Jejich oblast působnosti prodlužují některé sporné ostrovy, které spravují, jenže Čína tohle ustanovení neuznává, sama je chce mít pod palcem a ráda by natáhla hranici až na konec kontinentálního šelfu = takřka až k samotnému japonskému pobřeží.

Momentálně se má situace tak, že Číňané těží na šesti polích, které se nacházejí ještě v její části Zóny, ovšem zásoby pomalu a jistě vyprchávají. Už podnikli několik výzkumů, jak získat další barely ropy, což ovšem velice znepokojuje druhou stranu, která rivala začíná podezřívat, že se brzy dostane až k jeho zásobám a bude je tak vysávat.

I přesto se ale objevují některé pozitivní signály ke zlepšení situace, jenže řevnivost mezi oběma národy je tak velká, že pravděpodobnost vyřešení není příliš vysoká. Číňané údajně navrhli Japonsku řešení společného výzkumu v oblasti nacházející se poblíž sporného ostrova Senkaku (v Číně zvaný jako Diaoyutai, který bude hlavním předmětem našeho dalšího vydání), jenže to se podezřívavě domnívá, že úmyslem Číny je podkopat jeho národní hrdost a ukázat pouze svou sílu.

Zdroje: 

1. Japan, China & Senkaku Islands: Bitter Fight Over Oil & Natural Gas. beinformedjournal.org [online] [Citace: 31.10.2012.]
https://beinformedjournal.org/2011/3/8/japan-china-senkaku-islands-bitter-fight-over-oil-natural-ga.html#.UJJKeMVmJxC

2. GAURI. Oil and gas in trobled waters. economist.com [online] [Citace: 31.10.2012.]
https://www.economist.com/node/4489650?Story_ID=4489650

3. DRIFTE, R. A new start for Japan-China relations? eastasiaforum.org [online] [Citace: 31.10.2012.]
https://www.eastasiaforum.org/2010/01/05/a-new-start-for-japan-china-relations/

4. Q+A - China, Japan and the East China Sea gas dispute. uk.reuters.com [online] [Citace: 31.10.2012.]
https://uk.reuters.com/article/2010/09/27/uk-china-japan-gas-idUKTRE68N0MK20100927